Petr mi nabídl, jestli bych nechtěl napsat článek o linuxu, jak ho vidím já a případně co bych doporučil, takže tady je.

Jen krátce, jsem Sebastian Honsa, vedoucím v Nouvelle Communauté, studentské (převážně IT) komunitě. A jaký OS považuji za použitelný?

Z čeho vycházím

Zaprvé, jsem člověk poměrně konzervativní a svoboda a nezávislost jsou pro mě poměrně důležitý věci. Nechce se mi utrácet peníze za počítače, který do dvou let ztratí polovinu svojí ceny a rád si svůj notebook rozeberu, když to potřebuje. V tomhle mám radši věci, o který se nemusím nutně bát. Počítač by měl sloužit mě, ne já jemu.

Apple a OS X

Proto asi tušíte, že Apple nebude značka mých snů. Dokázal bych ocenit vyladěnost mnoha věcí ale negativa pro mě zdá se převažují. Jednak je to pro mě dost drahá sranda, jednak výhoda Apple počítačů leží především v jejich uzavřenosti. To, že mají dělanej software přímo na míru hardwaru, umožňuje nabídnout OS, který nemá tolik much jako je tomu u Windows nebo u Linuxu. U Linuxu je to navíc ještě dáno výrobcema hardwaru, kteří linux často přímo bojkotují, což je přístup, který sice z obchodního hlediska chápu, ale není mi sympatický, a to ani trochu. Apple tak přichází s rádoby půvabným systémem, který rozjedete jen na jejich strojích, za jejich ceny, v jejich ekosystému za výhradně jejich podmínek. Opět, chápu to, ale nelíbí se mi to.

Vizuální stránka Mac OS mi taky příliš nevyhovuje. Oblé 3D tvary, stupně šedi a snaha o jakousi „plastičnost“, barevná tlačítka, všechno klikací, to mi nesedí. Od počítače očekávám jakýsi strohý vzhled, mírný chlad, který člověka nerozptyluje, nedráždí, nesnaží se získat si jeho pozornost. Nezapomeňte, jak říkal Michelangelo, krása je když nic nepřebývá.

Windows

O Windowsech vs. Linux a Mac jsem se zmiňoval už tady, prostě mi taky víc problémů vytváří, než řeší. Navíc opět záleží na tom, jaká pravidla a podmínky si Microsoft zvolí. Pokud se rozhodnou produkt zdražit, znepřístupnit, omezit funkcionalitu, zpřístupnit vaše údaje někomu dalšímu nebo cokoli, nic s tím neuděláte. Windows jsou zkrátka marný, minimálně pro mě.

Linux

Dobře, zbývá Linux. Máme tady různý Fedory, Debiany, různý kombinace prostředí typu „kančí na dančím“, přičemž všechno vypadá stejně otřesně a na testování všech distribucí nemá nikdo energii. První distribuce, která se, už podle svého jména, zaměřila na lidského uživatele, je Ubuntu.

Bez ohledu na sílu počítače nerad dávám systému víc šťávy než je nezbytně nutný. Krása je když nic nepřebývá a v Ubuntu toho přebývá hodně. Vyplatí se ale využít uživatelský základny a dostupnosti případných rozšíření hlavní vlajkový lodi, takže derivát Ubuntu. Lubuntu je super, moje máma na něm perfektně funguje (stejně nepotřebuje víc jak browser a texťák), ale pro mě už je to až příliš ořezaný na úkor věcí, který už potřebuju. Já bych se z Lubuntu do týdne pomátl. Nabízí se Xubuntu, který je sice o něco málo náročnější, nabízí ale už solidní možnosti nastavení. A ke Xubuntu se vrátím po zběžné analýze posledního vážnějšího konkurenta.

Elementary OS

Problém linuxu obecně je, že je to silnej systém, kterej nikdo neumí prezentovat na úrovni a je tak na první pohled jaksi neatraktivní, což je asi ta hlavní věc, která mu brání, aby se chytnul mezi většinou lidí (spolu s malou podporou linuxu výrobců HW, a tudíž nedostatkem alternativního SW). Komusi to došlo a tak udělal vlastní distro Elementary OS, který se ale snaží kopírovat (čti jít ve stopách) Mac OS a stát se Macem pro chudý. Jenomže ejhle, jednak nastávají problémy s HW (mě to blblo šíleně) a jednak Elementary možná vypadá na první pohled (z mainstreamového úhlu pohledu) pěkně, ale jeho koncepce je pro seriózní práci ne úplně vhodná. Kupříkladu nemáte k dispozici klasický horní panel, kde snadno a rychle vidíte otevřená okna, ale panel je tam jen na oko a částečně ho navíc zastupuje stupidní dock. Proč stupidní?

Dock jsem jednu dobu používal na Windowsech, problém bylo, že za chvíli jsem měl v docku víc položek než se tam pořádně vešlo. Navíc pořád překážel, u Elementary tam navíc svítí taková piditečka, když je okno otevřený, což se kolem třetí hodiny ranní ukazuje býti poněkud nepraktické. Anebo prostě při práci, když nevíte, kde vám hlava stojí.

Jelikož si myslím, že v ideálním OS není třeba sundavat ruce z klávesnice a šahat na myš, což je při 330 úhozech v minutě fakt otrava, osvědčilo se mi aplikace spouštět dvěma způsoby. Nejčastější aplikace vlastní klávesovou zkratkou, méně časté přes launcher. Elementary má launcher přes půl obrazovky, a to tak hypermoderní, že v něm nemůžete dělat absolutně nic. Copak jsme na tabletu? To už mi přijde lepší Win+R z Windows nebo prostě sbalenej defaultní xfce4-appfinder z Xubuntu, maličký okno uprostřed obrazovky, stačí klepnout dvě tři počáteční písmenka programu a instinktivní enter. Rychlejší než vůbec hledat aplikaci v docku, kde dock si snad ani nepamatuje pořadí aplikací… Navíc po zmáčknutí šipky dolů (rozbalení) máte k dispozici i skupiny, pokud hledáte něco, co si už nepamatujete a používání „custom příkazů“ je v pohodě. No jestli to není stokrát lepší?

Xubuntu

Nastavení otvírání všech oken defaultně na střed je důležitější než by se mohlo zdát. Šetří to nervy, pozornost je upřena přesně tam, kam má být upřena. Žádný lovení oken po okrajích displeje jako u Lubuntu a většiny ostatních defaultně nastavených distribucí…

Silně přetažená velikost ikon, fontů a vůbec zdá se všeho je třeba zmenšit na přijatelnou nerušící mez. Plochy to chce mít zapnutý minimálně 4 a striktně rozlišovat která je na co. Přecházení a přesouvání aplikací mezi plochama zásadně klávesovejma zkratkama, případně přetažením okna, chcete-li. Dokonce po chvilce ani nepotřebujete mít zobrazený přepínač ploch, stejně víte co kde je, takže čachry z Elementary typu „zobrazit všechny okna ze všech ploch“ jsou k ničemu, neboť smyslem ploch je mít přeci jednotlivá pracovní místa separovaná. Pokud vám to pomůže v orientaci, na každou plochu si můžete dát jiný pozadí.

Ovládání všech aplikací je třeba nastavit na klávesový zkratky, pokud je to možný. Přehrávač, Thunderbird s enigmailem pro PGP podporu, browser, Pidgin, prostě všechno. Obvykle to vyžaduje jejich rožšíření o možnost plný správy globálníma klávesovejma zkratkama nebo prográmek jako Autokey pro vlastní scripty. Aplikace taky nesmí překážet, takže se hodí většinu z nich schovat do tray lišty, tedy do části panelu, kde se nezobrazujou aktivní okna ale jen ikonky spuštěných programů. Na zvážení je taky volba grupování oken stejnýho typu.

Základem je mít taky dobře nastavenej co nejrychlejší správce souborů (Pacmanfm). Chybí mi tam sice pár voleb, ale případně se dá přeskočit do Thunaru nebo Filezilly.

Co se browseru týče, Chrome strašně žere RAMku, pro mě až neúnosně. Proto jsem přešel na Firefox, vytunil ho do „minimalizovaný“ a zrychlený podoby a zatím toho nelituju.

Stejně tak to chce kvalitní texťák jako třeba Sublime Text. Na fotky PhotoQt, na videa VLC, který se vyplatí dobře si nastavit, na muziku se mi pro podporu globálních zkratek a jednoduchost osvědčilo Clementine. Pro základní plánování a obecně přehled je dobrý mít na ploše zobrazenej kalendář, Rainlendar je v tomhle špička, vyplatí se koupit PRO verzi pro sdílení s google kalendářem a případně jinejma kalendářema. LibreOffice mi vyšlo z dostupný nabídky jako nejlepší možnost, byť přiznávám, mohlo by to bejt lepší… Ale k čertu s tím, stejně dost věcí už píšu do Google Docs.

Jak jsem už psal o vzhledu, potrpím si na uhlazenost ale především na jednoduchost a účelnost. Dostupný témata mi nevyhovovaly žádný, takže jsem si udělal vlastní téma, který je vlastně mixem dvou témat dohromady.

Prostředí by mělo bejt světlý, optimistický, ale zároveň neutrální až inertní. Tmavá barva nebo jakýkoli výrazný prvky mohou zpočátku vypadat dobře a snad i zajímavě, ale spíš se po čase okouká a pak vadí. Vršek okna by se měl odlišovat, ale nesmí rušit nebo přitahovat pozornost. Moje téma tedy docela vyhovuje, byť má taky ještě svoje chyby, které snad jednou opravím až bude chuť. Efekty dle uvážení, osobně preferuju spíše míň než víc, malý stín po krajích okna je pro mě tak akorát. Věci jako Conky v případě linuxu nebo Rainmeter ve Windows akorát tak rozptylujou a v používání počítače spíš překážejí. Na plochu nikdy nešahejte, ať na ní není ani jediná ikonka, ani jediný soubor. Od toho máme složky.

Pokud vám vše funguje jak má, zvažte zakázání aktualizací nebo aspoň těch ne-bezpečnostních. Ono stejně zjistíte, že aktualizace většinou přinášejí víc problémů než jich obvykle řeší a že to co vypadá zpočátku jako pecka, je nakonec stejně docela mizérie a častokrát to nestojí za rozházení si systému. Nenechte se zlákat každou blbinou a radši si držte systém funkční a bez nepříjemných překvapení.

Odměnou potom bude systém, který bude stabilní, užitečný a nebude vám drásat nervy při každodenní práci.