Pokud nepočítám hrátky s želvičkou, tak už ani nevím kdy a kde, zřejmě poprvé jsem se vážněji dostal k programování na střední škole. Nebylo to sice nic velkého, ale poprvé jsem tam zjistil, jak je úžasné, že i manuálně zcela nešikovný člověk může vytvořit něco nového a svého. O kariéře programátora pak bylo definitivně rozhodnuto podáním přihlášky na VŠ – listováním v Učitelských novinách (nebo jak se ten katalog jmenoval) jsem zjistil, že existuje něco jako informatika, tak jsem si řekl, proč ne.

Musím přiznat, že tehdy, ve věku cca 18-20 let, mě zajímaly spíš jiné věci než programování, ale během VŠ mě to postupně začalo bavit. Čtením si o světě vývoje a programováním vlastních věcí jsem najednou trávil i čas nad rámec studijních povinností, začal jsem při škole pracovat v jedné IT firmě a občas i něco utrousil na blog (což byl tehdy spíš nástroj podivínů než rozšířená věc). Po škole jsme s přítelkyní na rok odjeli do Anglie a odtamtud jsem si přivezl práci i technologii, která mě v podstatě živí doteď – Adobe Flex. Z principu věci (vzdálená práce apod.) jsem se tak poměrně záhy stal vývojářem na volné noze, což mi vydrželo doteď. Vedle toho se momentálně snažím věnovat i jiným technologiím a aktivitám v Pardubicích, ale o tom níže.

3) Kromě programování píšeš na Devblog.cz, ale dříve jsi psal i vlastní blog a přispíval i jinam, takže se tě musím zeptat i na tuto oblast. Proč jsi vlastně začal blogovat a jaké bylo tvé blogerské období?

Psaní mě obecně baví, čehož asi největším důkazem knížka, kterou jsem, přes občasné nadávání sám sobě, napsal pro Computer Press. Je ale pravdou, že vše začalo na blogu borber.com.

Ten původně vznikl jako věc, kam jsem si psal postřehy čistě pro sebe – byly to často kraviny nebo jednořádkové zápisky (tehdy Twitter neexistoval 🙂 ), nikde jsem blog neinzeroval nebo netlačil, asi jsem si jen uspokojoval nějaký druh osobní úchylky. Nicméně mi tam ze záhadných důvodů postupem času začali chodit lidi, přestal jsem psát úplné kraviny a blog se stal místem několika zajímavých diskuzí. Do těch se zapojilo i několik známých lidí českého internetu, díky kterým jsem se pak dostal k dalším akcím a aktivitám, takže se dá říct, že svému prvnímu blogu za mnohé vděčím a obecně na tohle období hodně rád vzpomínám.

Ze svěřování se s něčím osobním „internetu“, ať už by to byl blog nebo nověji třeba Facebook, jsem už naštěstí vyrostl, a když si potřebuji zanadávat, je na to velmi dobrý Twitter 🙂

Určitě mě mrzí, že na blogování není víc času, ale taková je prostě situace. Den má jen 24 hodin.

6) Když se vrátíme k DevBlogu, který je živý, tak jak by jsi ho popsal? Co všechno má přinášet a nabízet?

DevBlog jsem založil ze dvou hlavních důvodů. Jednak jsem se chtěl oprostit od starého blogu, který nevyhovoval technicky, ani mixem odborného a osobního obsahu, a zadruhé bylo cílem DevBlogu nabídnout místo k publikování komukoliv, kdo má co ke světu softwarového vývoje říct a nemá „své“ místo pro publikování. I proto není doména nijak spojena s mým jménem a na DevBlogu již např. vyšly články od bezpečnostního experta Michala Špačka nebo výborného hradeckého vývojáře Miroslava Bajtoše.

Letos čeká DevBlog několik technologických updatů, aby lépe podporoval svůj hlavní účel. Nicméně pokud čte tento rozhovor někdo, kdo by DevBlog chtěl využít hned teď, ozvěte se mi, domluvíme se.

Agilio je můj pokus vybudovat v Pardubicích firmu, která by byla příležitostí pro místní programátory dělat na (snad) zajímavých celosvětových projektech v (určitě) zajímavých technologiích. Jedním takovým programátorem chci být i já sám, takže si v první řadě snažím vytvořit zaměstnavatele, pro kterého by mě fakt bavilo pracovat 🙂

Budoucnost je těžké odhadovat, 99% startupů nepřežije. Protože jsem však nejen jedním z členů týmu, ale i sám sobě investorem, mám eminentní zájem na tom, aby Agilio přežilo a vzkvétalo. Dělám pro to všechno.

Budování týmu je pro každý startup složitá věc, i tak se nám ale povedlo ve tříčlenném týmu part-timistů dostat ven jeden pozitivně hodnocený projekt a interně máme dobře položené základy pro další projekty, které spatří světlo světa letos. Takže jsem spokojený velmi.

Motivací ke vzniku WebShotteru bylo několik, od mé drobné potřeby nějakou takovou službu nasadit pro DevBlog, přes potřebu vyzkoušet si Node.js na nějakém relativně malém projektu až po snahu udělat z toho drobnou finanční podporu našim dalším aktivitám. Je ale nutno podotknout, že WebShotter není úplně reprezentativní projekt mezi našimi ostatními – jedná se skutečně relativně o „drobnost“, doufáme ale, že pro někoho milou a užitečnou.

Na WebShotter máme zatím velmi pozitivní feedback a sbíráme další. Přestože jsme WebShotteru nedělali prakticky žádnou reklamu, našel si již počet uživatelů, který se počítá ve stovkách – s tím jsem osobně spokojen. Cílem je ale samozřejmě dostat WebShotter k řádově více uživatelům, což je něco, na čem budeme v nejbližších měsících pracovat.

Co se vlastností týče, jednoznačným cílem je udržet jednoduchost WebShotteru jako služby. Nyní je v celém svém rozsahu vysvětlitelná během pár minut a tak i chceme, aby to zůstalo. Nápady na vylepšení ale máme a jednou z novinek bude například integrace do WordPressu, což by se mnoha vlastníkům webů mohlo hodit.

Mnoho let jsem byl zapálený šachista, trochu i na polo-profesionální úrovni, ale dělat šachy poctivě vyžaduje mnoho času a ten postupně přestal být. Dneska se tak ve volném čase věnuji hlavně rodině, a pokud bych o něčem mohl říct, že mě opravdu hodně baví, tak to jsou auta v jakékoliv podobě (časopisy, rallye, hraní závodních her apod.) Vášeň zašla tak daleko, že nechybělo mnoho a místo programátorského startupu jsem dneska dělal jednu bláznivinu s auty 🙂

Běžte ven, sluníčko je taky dobrá věc 🙂

Tak to je tentokrát vše, otázek jsem si pro Borka připravil víc než pro Michala nebo Přemka, ale i já jsem se o Borkovi něco zajímavého dozvěděl.

Takže mu chci tímto veřejně poděkovat, že si našel čas odpovědět mi mail. 🙂

Osobně budu neustále sledovat vývoj Webshotteru a když se objeví něco zajímavé, tak dám vědět. 

To, co musím z celého rozhovoru vypíchnout, je náš společný názor na blogování (viz Borkova odpověď u čtvrté otázky). Osobně mi taky strašně vyhovuje psát prostě co mě napadne a být i velmi subjektivní. 🙂