Letos na jaře se uživatelé mohli poprvé setkat s kontroverzním prostředím Unity ke kterému se Canonical rozhodl při vydání Ubuntu 11.04 Natty Narwhall.

Pro mnoho uživatelů to bylo nepřekousnutelné prostředí a tak v jarním vydání používali ještě možné staré Gnome 2.xx. Tomu je s nedávno vydaným Ubuntu 11.10 konec a tak si tito uživatelů buď musejí zvyknout Unity nebo přejít k jiné distribuci, kde si ale vzhledem k ukončování vývoje Gnome 2.xx nepomohou, či na jiné pracovní prostředí.

Rozhodně jednodušší je přechod na jiné prostředí. Jaké tu jsou tedy možnosti? Jako příbuzný Unity je zde Gnome Shell, který také přináší moderní a dle mého i použitelnější vzhled. a možnosti ovládání. Mezi hlavní rivaly k těmto prostředím ještě figurují KDE,XFCE a LXDE.

Díky tomuto výběru je zde slušná možnost výběru od vysoce vybaveného, ale taky težkopádného KDE po lehčí a méně náročnější XFCE až k opravdu lehkému LXDE, které aktuálně používám.

Můj minulý desktop s XFCE prostředím

Poslední 2 zmíněná prostředí i přes svojí lehkost zvládnou to samé jako jejich větší protějšky.

K LXDE jsem se dostal dík Lubuntu, které je oficiálním ubuntím derivátem. Z prvopočátku jsem si myslel, že to nebude pro mě ono. Po počátečním cca dvou hodinovém testování ve virtuálu jsem Lubuntu nainstaloval natvrdo na notebook.

Pro začátek bych měl uvést stroj na který jsem Lubuntu nahodil. Jde o notebook Asus K72Jr-TY131.
Výkon mu obstarává nejsilnější procesor z mobilních Core i3 s modelem 370M s nominálním taktem na 2,4GHz, kterému sekundují nově upgradované 2 moduly RAM v dual channelu o velikosti 8GB a dedikovanou Ati Mobility Radeon 5470 s 1GB paměti. To beru jako dostatečné seznámení s konfigurací.

Možná si řeknete, proč jsem si vybral spolu s 8GB RAM zrovna LXDE. Zde jde o to, že ještě před týdnem jsem měl „pouze“ 4GB RAM a po několika dnech spuštěný Chrome si i díky rozšířením bral klidně i skoro 3GB RAM a to spolu se systémem a dalšími vystoupalo k 3,6GB zabraným v paměti a systém již začínal „kešovat“ na disk a docházelo ke zpomalení systému.

Tím pádem jsem vyměnil Ubuntu s Gnome Shellem za čistokrevné Lubuntu.

No a konečně k samotnému LXDE.
Jeho možnosti jsou sice více či méně očesané oproti Ubuntu s Gnome Shellem. V základním SW balíku nenajdete nenajdete LibreOffice ani OpenOffice, ale jako textový editor zde figuruje AbiWord a na místě tabulkového editoru je zde Gnumeric.

Je zde hodně náhrad na kterých je vidět určitá jednoduchost oproti Gnome, jako např. Správce úloh. I přesto ale poskytuje potřebné informace.

To co mi vadilo na ubuntím centru softwaru se zde nekoná, jelikož zde chybí. Ale máme možnost si doinstalovat Lubuntu SW Center (LSC). O něm jsem již psal v jednom z posledních příspěvků o distrech. Jen zmíním, že je opravdu rychlé a kombinuje možnosti Synapticu a Ubuntu SW Centra, kdy si nahází programy do „košíku“ a pak je najednou nainstalujete a vidíte zde i závislosti k jednotlivým programům.
V základu je nastaven jen jeden panel, ale pro někoho kdo je zvyklý na dva panely to není sebemenší problém, protože lze druhý přidat úplně jednoduše jako ve starém Gnome včetně těch nejdůležitějších položek panelů. Jediné co jsem si přidal je ScreenLocker pro uzamčení obrazovky.
S novým prostředím člověk nemusí téměř vůbec měnit návyky, jelikož vše zůstává při starém.
Celý systém vypadá celkem podobně jako Gnome (po menších úpravách).

Na LXDE mi vadí snad jen jedna věc a to vzhled uzamknuté obrazovky, který vypadá jak z roku 123.

Jelikož jsem už toho dost napsal už v minulém článku, tak zmíním to hlavní a to, že LXDE a XFCE dokonale nahrazují starší Gnome a už vůbec nejsou tak primitivní a hnusné jako dříve.