Zvyk je železná košile a tak jsem zase na Xubuntu
Za 2 dny by to bylo půl roku od doby co jsem přešel z Xubuntu na Windows 8. Posledních pár let se u mě stalo takřka tradicí co půl roku přecházet z Windows na Linux a opačně. Většinou to bylo podpořeno nějakým problémem. Teď nikoliv.
Proč?
Tentokrát je vše ale úplně jinak. S Windows 8 jsem byl nadmíru spokojen, v podstatě jsem neměl důvod přecházet. Ale po nedávném nákupu nového disku jsem byl nucen systém přeinstalovat a už se mi nechtělo instalovat všechny ty programy a nastavovat je, že důvodem byla jistá lenost.
Zhýčkám prostředím Windows 8 jsem uvažoval nad použitím Gnome Shellu v Ubuntu Gnome 12.10. Bohužel docházelo po chvíli k zamrzání systému a s Unity to nebylo jiné. Nechtěl jsem problém moc řešit a tak jsem sáhl po osvědčeném Xubuntu.
Co stálo za povšimnutí
Ačkoliv Xubuntu nevidím poprvé, ale již ve čtvrté verzi, tak je tu opět pár věcí, které mě potěšili. Hned při bootování systému z DVD (flashka zrovna nešla) mě potěšil pohled na nádherně vykreslenou obrazovku. Souviselo to jistě s lepšími ovladači grafiky (Ati HD5470) a jejich načtení. S předchozími verzemi jsem mohl vidět tu samou obrazovku, ano s jiným obrázkem, pouze v rozlišení 800×480 (odhadem).
Další částí GUI, která se příjemně změnila je přihlašovací obrazovka, která k Xfce sedí mnohem lépe než v předchozích verzích.
Naopak mě nepotěšil prehistorický pozůstatek zamykací obrazovky.
Co to tedy znamená?
Pokud nenastane nějaký výrazný problém, tak na Xubuntu zůstanu do výdání Windows Blue, náhodou cca za půl roku. Důsledkem tedy bude absence článků na téma Windows 8, tipů pro něj a podobně. Místo toho tedy tipy pro Xubuntu a ostatní Ubuntu-based distribuce a další běžná non-Windows témata.
Z Windows 8 mi bude dost chybět možnost připínání aplikací na bok.
- Pokud se ti článek líbil, tak sdílení potěší 😉