Tak jsem už pěkně dlouho nic nenapsal, tak jsem se rozhodl to změnit zápiskem o mých posledních pokusech s linuxovými distry.

Jak to začalo:
Všechno to začalo asi před 2 měsíci kdy mi začala docházet trpělivost s pomalými Win7. Toto stádium trvalo 6 týdnů kdy mi trpělivost vážně došla a byla vyprovokována i nově vyšlou verzí Ubuntu 11.10 u kterého jsem se rozhodl pro vyzkoušení Gnome Shellu, který jsem si několik hodin upravoval rozšířeními a pod. Takto jsem Ubuntu používal asi jen 2 dny než jsem se dozvěděl, že vyšla RC verze oblíbeného Linux Mintu 12. Takže jsem opět reinstaloval NTB s tím, že jsem si ponechal /home partišnu.

Průběh:
Instalace probíhala opět naprosto standardně a bez sebemenších problémů. Oproti naposledy testovanému Ubuntu 10.10 mi, díky návodu, již fungoval režim spánku a hibernace.

Následovala dále opět rutina v podobě natažení zálohy z Google Docs a flashky (cca jen 3,5GB) a nainstalování programů na které jsem byl zvyklý, především Google Chrome ke kterému jsem si kvůli aktualizacím přidal jeho PPA.

Poté jsem věnoval dobrých 5 hodin zkoumání možností a zákoutí nového Mintu a následné 2 týdny byly ve znaku spokojeného používání. Po instalaci Mintu se naskytl je jeden problém. Po každém startu systému jsem se musel do Chromu opětovně nalogovat pro synchronizaci. Tato chyba byla asi pravděpodobně způsobena pozůstatky konfigurací z ubuntí instalace (díky ponechání /home partišny bez formátování).

Jakmile byla vydána finální verze Mintu, tak jsem si ji stáhl a vypálil. Byl jsem rozhodnut, že kvůli oné chybě s Chromem (přeinstalace nepomohla) a kvůli ještě pár drobnostem udělám úpně čidtou instlaci včetně naformátování obou partišen.

Nastaly problémy:
Po naběhnutí DVD do live režimu jsem spustil instalaci, smazal oddíly a změnil jejich velikost jsem dal pokračování instalace, ale ejhle chyba (už si nepamatuji jaká) zapříčiněná pravděpodobně chybně vypáleným médiem.

Takže jsem musel sáhnout po originálním CD Ubuntu 11.10, které jsem naštěstí měl, protože jinak jsem tu měl jen Win7, která by jinak musela záchranou.

Záchrana díky origo Ubuntu CD:
Takže jsem zdárně nainstaloval Ubuntu 11.10, absolvoval výše popsanou proceduru se zálohami a SW a snažil se sžívat s Unity. Unity jsem si asi 2 hodiny upravoval, alespoň trochu k obrazu svému.

Nic naplat, přemýšlel jsem nad alternativami, když mě napadlo Ubuntu 10.04 LTS, tak jsem sháněl info jakým disponuje kernelem a jak by bylo rozumné upgradovat kernel na novější, jelikož jsem se bál o funkčnost spánku a hibernace, která v první 10.04 nefungovala.

Naštěstí, a pravděpodobně díky nejnovější opravné verzi 10.04.3, to díky výše zmiňovanému návodu šlapalo. Funguji nyní na svobodných ovladačích ke grafice (Ati mobility Radeon HD 5470) a pro mé činnosti to stačí.

Ještě si trochu pohraji se vzhledem a drobnosti, ale myslím, že je to desktop, který mi nějaký čas vydrží. 🙂

Aktuální podoba desktopu

Plány do budoucna:
Vydržet, pokud možno, až do doby kdy bude končit podpora pro desktopy jedoucí na 10.04 LTS, která bude poskytována do dubna roku 2013.
Poté přejít na 12.04 LTS, která bude mít nově podporu pro desktopy po dobu 5 let. Možná se ptáte proč až rok po vydání. To proto, že u nynější LTS to také trvalo než mi fungovali funkce spánku a hibernace. Druhým podstatnějším důvodem je možnost budoucí lepšího defaultního nastavení pracovního prostředí Unity či Gnome Shellu a také i lepší celková stabilita díky nějaké té opravné verzi.

Takže pevně věřím, že se současná, stále více používaná, prostředí ujdou do té dobu kus cesty, že člověk nebude muset bádat nad tím kterou distribuce, s jakým přístupem k uživateli a jakým prostředí si zvolit.

A i kdyby, tak díky tolika linuxovým distribucím a prostředím máme to nejdůležitější a to MOŽNOST VOLBY.

Nakonec otázky k zamyšlení a to jak asi bude vypadat a jak se bude ovládat desktop za nějakých 10 let v Ubuntu 21.10.